PříbJak to všechno začalo

Vášně, problémy a triumfy: Příběh vzniku knihy Nibojs

Všechno většinou začíná od začátku, ale u mě je to vždycky nějak přeházené. Obvykle nejsem příliš trpělivý s učením základů, takže už po pár úvodních lekcích (čehokoli) skočím rovnou do prostředka. S mistrovským nadšením totálního amatéra se vrhám na vrchol. Přesně takhle to bylo i s knihou Nibojs.

Všechny problémy, strasti a neúspěchy mě teď naplňují vděčností. Jasně, zpětně. Ale je docela komické, když si vzpomenu na všechny ty nadávky, když mi odešel další ilustrátor a já tak moc chtěl udělat komiks. (Jo, vytvořit komiks je fakt, ale opravdu fakt, strašně těžký!). Bez těch ročních prodlev bych nikdy nevytunil příběh tak, jak ho máte teď. Teprve teď je to macho, tajpan, capo di tutti capi. Původní děj byl slabý čajíček oproti tomu, jak hustý a nadupaný příběh nakonec vznikl.

A jak vůbec vznikla myšlenka na knihu Nibojs? Když jsem si pořídil certifikát (papír s kulatým razítkem) na trénování dětí a založil ve své práci sportovní kroužek, neustále jsem kupoval knihy o tréninku, abych rozšířil své znalosti. Informace v nich byly supr, ale z těch malůvek jsem vůbec nechápal, jak přesně co hrát, kde má být hráč, míč, kam běžet… prostě zmatek. Knihy s fotkami mi to sice objasnily, ale ta forma byla pořád jako z doby Věry Čáslavské – nic se nezměnilo. Prostě děs.

Pak jsem jednou dostal pod stromeček od Ježíška „Knihu větru“ od Džiro Tanigučiho. Je to komiks o samurajích! Přečetl jsem desítky knih o samurajích – Šógun, Musaši, Taiko – ale žádná z nich nebyla komiks. A já si říkal: „Jůůů, to je naprostá paráda!“ V ten moment mi to došlo: Proč vlastně ty příběhy, které vyprávím dětem, aby plnily úkoly, nesesbírat a nevydat jako komiks? Vždyť by to pro ně bylo úžasné a srozumitelné, zábavné a přitom vzdělávací!

A po „stodvaceti“ letech se teď blíží vydání (ne komiksu, ale) knihy. Takže asi tak. :)