Nejnovější příběhy, inspirace a aktuality ze světa Nibojs na jednom místě.

Je takový všeobecný trend peskovat mládež. Aktuální generace je samozřejmě horší než ta předchozí. Myslím, že to samé jsem slýchal já, když jsem byl ještě mladý floutek. Je fakt, že když čekám před školou na syna, musím se podivit, jak omezenou mám slovní zásobu vulgarismů a že dobovému slangu přestávám rozumět.

Jaká je podle vás nejlepší pohybová hra pro děti? Už několik let přemýšlím o „dokonalém“ tréninku – nejen pro sebe a své klienty, ale i pro ostatní – jako o univerzálním cvičebním programu. Časem jsem přišel na pár cviků, které jsou svým způsobem dokonalým stavebním kamenem – a zároveň nejsou. Bohužel je nelze aplikovat na každého, vzhledem k naší různorodosti a „jedinečnosti“. Ale co u dětí?

Absolutní a zcela nepopiratelný fakt je, že trénink musí děti bavit. To je základ úspěchu. Ať už pro děti vybereme nějaký sport my, rodiče, nebo si ho zvolí samy, bez osobního zápalu dítěte nemá cesta k pohybu dlouhé trvání.

Důvod, proč vznikly příběhy NiBojs, je myšlenka, jak hravou a zábavnou formou předat cvičení dětem. Některé příběhy Kuby a Lukyho metaforicky vystihují pohybové hry velmi přesně, a v některých příbězích je hra sražena na lopatky sílou příběhu. Čtvrtý příběh se Slepými strážci však vystihuje pohybovou hru dokonale.

Kuba a Luky během svých dobrodružství navštěvují mnoho fascinujících míst. Některá z nich si můžete prohlédnout i vy. Například hned v prvním dobrodružství Bouře u Růžové zátoky. Pokud se vydáte na sever italského ostrova Sardinie, dojedete do města Palau.

Všechno většinou začíná od začátku, ale u mě je to vždycky nějak přeházené. Obvykle nejsem příliš trpělivý s učením základů, takže už po pár úvodních lekcích (čehokoli) skočím rovnou do prostředka.

Příběhy a dobrodružství Kubi a Lukyho v sobě nesou poselství pohybových her pro děti. Když děti zaujmete dobrým příběhem, jsou schopny dát do tréninku všechno – dokonce i běhání do kopce, což by normálně neudělaly.