Jak trénovat děti

Motivace skrze hru a pohyb

Absolutní a zcela nepopiratelný fakt je, že trénink musí děti bavit. To je základ úspěchu. Ať už pro děti vybereme nějaký sport my, rodiče, nebo si ho zvolí samy, bez osobního zápalu dítěte nemá cesta k pohybu dlouhé trvání.

Ze svého úhlu pohledu vidím dvě možnosti. Buď dáme děti na nějaký kroužek – skvělým příkladem je klub Gymnathlon, nebo můj sportovní kroužek ve Volcano complex, kde se pohyb rozvíjí všeobecně ze všech stran, úhlů a možností. Děti si zkouší vše od běhu, přes gymnastické prvky až po míčové hry, a spojujícím faktorem je hra a zábava. Nebo děti zapíšeme na sport s konkrétním zaměřením, jako je fotbal, plavání, tenis atd.

Všeobecný pohyb je skvělým úvodem do světa sportu a poskytne dítěti možnost ochutnat mnoho různých aktivit, což může usnadnit budoucí volbu. Zábava jako stmelující prvek všech sportů je zároveň výbornou motivací pro další cvičení a tréninky. Bohužel, tyto "ochutnávky" mnohdy nestačí na to, aby se dítě důkladně naučilo daný sport, a děti si často více pamatují zábavu než konkrétní cvičení. Což samozřejmě není špatně – o motivaci k pohybu nám jde především. Nicméně dlouhodobě nemusí hravé tréninky dítě systematicky rozvíjet v konkrétním sportu, cviku, a tím i bránit růstu. Tuhle problematiku má velice dobře zpracovanou Sokol. Například u kladiny: děti nejdříve chodí po čáře na zemi, pak po lavici, později po kladině a nakonec mohou své dovednosti dotáhnout až na olympiádu.

Pokud je dítě od malička zaměřeno na konkrétní sport, systematicky se v něm vyvíjí, zlepšuje své schopnosti a dovednosti, piluje techniku a má před sebou jasný cíl, kam až to může dotáhnout. Takové zaměření však omezí všeobecný rozhled a často i určitou „dětskou“ zábavu. I u malých dětí (třeba 6letých) se začíná zaměřovat na výkon. Na tréninku „jede vlak“ a je jen na tobě, jestli ho budeš stíhat, nebo ti ujede. Konkrétní zaměření může také vést k negativním pohybovým stereotypům, které se mohou do dítěte hluboce zapsat a v budoucnu přinést nemalé problémy.

Co tedy pro děti vybrat? Můj názor je: co největší barevnost možností a příležitostí. Dítě může hrát fotbal a zároveň chodit do Sokola nebo na atletiku, či tenis. Osvojí si základy sportu, pevně si je zafixuje a může pokračovat dále. Čím více věcí vyzkouší, tím lépe. Je skvělé umět hrát tenis, kopnout do míče, lyžovat, skákat přes švihadlo, lézt na horolezecké stěny a plavat.

Je naprosto jasné, že vše nelze stihnout. Je dobré zkoušet různé věci postupně a případně si vybrat klub, kde stačí kopat do míče jen dvakrát týdně, a mít trenéra, který chápe, že dítě má i jiné kroužky a že v osmi letech fotbal ještě není alfa a omega života mladého sportovce.

Nezapomínejme také, že první a druhá třída je pro dítě velmi, ale opravdu velmi náročná, a není dobré na dítě navalit milion kroužků a vytížit ho od pondělí do neděle. Dítě musí mít prostor i samo pro sebe, a chvíle nudy nejsou k zahození. Vymyslet si, co budu dělat, abych se zabavil, když mi to nikdo neurčí, je také důležitá schopnost.

Trénovat ostatní je velice snadné, těžší je trénovat sám sebe.