Zlobivé děti

Je takový všeobecný trend peskovat mládež. Aktuální generace je samozřejmě horší než ta předchozí. Myslím, že to samé jsem slýchal já, když jsem byl ještě mladý floutek. Je fakt, že když čekám před školou na syna, musím se podivit, jak omezenou mám slovní zásobu vulgarismů a že dobovému slangu přestávám rozumět. Šikana, která se dříve řešila v páté třídě, se běžně řeší už ve třetí. Stále se ale nemohu zbavit pocitu, že to není chyba dětí a mládeže. Ony jsou pouze odrazem celé společnosti.

Při návštěvě jednoho hobby marketu, kam jsem jel kupovat kytky na balkon, stál hned na prvním místě pro invalidy úplně nový Cadillac a dvě mladé paní do něj nakládaly pytle s hlínou. O kousek dál nechal jeden gentleman nákupní vozík přímo na parkovacím místě. Asi si tam rezervoval místo pro příště.

Za krásného počasí je procházka Prokopským údolím skoro boj o holý život. Chodci i cyklisté mezi sebou soupeří, kdo vytvoří řadu o více lidech (už Hurvínek ve své abecedě slušného chování učil, že chodit se má po dvou, respektive ve dvojicích). Mnoho návštěvníků by také rádo navštívilo Britské ostrovy, a proto trénují pohyb v opačném směru. Samostatnou kapitolou jsou budoucí závodníci Tour de Těžká váha na elektrokolech, kteří nevnímají čas ani prostor kolem sebe a slepě jedou za svým pivním cílem (nebo nabíječkou).

Komentovat chování na silnicích je asi stejné jako bavit se o politice. Většina lidí přeskakuje i fázi výstupu a rovnou se za pomoci ostrých loktů tlačí do hromadných prostředků nebo sálů, přičemž vraždí pohledem lidi, kteří chtějí ven. Většina lidí uplatňuje svá práva, ale dost zapomíná na své povinnosti. Všechno zvládat nejde, že? :-)

Pokaždé, když mám větší tendenci „vychovávat“ synátory, říkám si, co mě zase žere, že je peskuji za každou kravinu a uplatňuji na nich svoji rodičovskou autoritu. Někde jsem slyšel, že pokud chceš lepší svět, začni u sebe. Je to docela makačka a práce. Někdy prohraju, někdy vyhraju. Sem tam zvednu ze země v parku pohozenou petku a hodím ji do koše (když není daleko). Ale abych jen nepomlouval ostatní a sebe nechválil, uvedu jeden krásný příklad záchrany mé maličkosti…

Nedávno, když jsem musel jít do obchodu koupit toaletní papír (nevím proč, vždycky je mi u toho trapně), vzal jsem si na pomoc své synky (nechtěl jsem ten papír nést) a můj sportovně nadaný synek si spletl balení s kopacím míčem. Vesele a hezky do něj čutal, až se balení protrhlo a papír se rozkutálel po celém obchodě. Byl jsem rudý vzteky a naštvaně začal sbírat. Slova omluvy od kluků padala stejně jako toaleťák z jejich náručí, protože nesli další tašky s nákupem. Po chvilce přiběhl kluk z trafiky a nabídl nám igelitku a pomoc.

Při cestě domů jsem se zastavil a řekl synům, že tohle byla krásná ukázka lidské pomoci, která nic nestála a mně prakticky zachránila život. Společně jsme se pak otočili a šli našeho zachránce pozvat na fresh.

Váš Mirek Dušín