Příběhy v pohybu

Motivace dětí k pohybu skrze příběhy

Příběhy a dobrodružství Kubi a Lukyho v sobě nesou poselství pohybových her pro děti. Když děti zaujmete dobrým příběhem, jsou schopny dát do tréninku všechno –dokonce i běhání do kopce, což by normálně neudělaly. Vzpomínám si na jeden trénink, kdy jsem tréninkové studio i venkovní hřiště vyměnil za kopec v Prokopském údolí. Kopec sice nebyl vysoký, ale zato slušně strmý. A k tomu pod ním tekl potůček, který vás uvítal, pokud jste to při běhu z kopce neubrzdili.

Chtěl jsem, aby děti párkrát vyběhly kopec a nahoře si zaházely míčem. Běhání do kopce samozřejmě milují úplně všichni – hlavně děti, kterým bláto a kameny v potůčku učarovaly hned na první pohled.

‍

Přemýšlel jsem, jak děti motivovat, aby kopec vyběhly několikrát, a tak mě napadlo zahrát si na zloděje. Děti jsem postavil do kruhu a řekl jim, ať zavřou oči. Pak jsem každého pošimral, aby věděly, že jsem jim právě ukradl jejich váček s penězi. Všechny ty „peníze“ jsem dal do truhly (míč) a kdo mě chytí, ten získá poklad. No a začal jsem utíkat. Vrchol kopce měl pláně s několika dalšími kopečky, které vypadaly jako malý Hobitín. Tam už byl běh v pohodě a dalo se kličkovat ze strany na stranu. Jenže po chvíli mě samozřejmě chytili (protože když po vás jde divoká smečka, šance na únik jsou mizivé). Z vítěze pokladu se pak stal další psanec, který musel utíkat před dychtivou smečkou okradených zlodějíčků. Z toho se nakonec vyvinulo malé rugby.

Když už toho měly děti dost, došlo na házení míčem. Nic děti nemotivuje tolik hodit míč na svého trenéra tak, aby ho nechytil, a ten se začal kutálet z kopce. No, a kdo jinému míč hází, sám si pak pro něj musí běhat nahoru a dolů. Děti měly jasně navrch, a tak jsem si při tom všem běhání připomněl časy své samurajské slávy, kdy jsem trénoval karate.

Na zpáteční cestě zpět do bezpečí tělocvičny se pár kluků stihlo seznámit s kopřivami, a náš příchod byl tak hlasitý, že ho slyšelo celé fitko. Na tenhle trénink vzpomínám velice rád a vždy se při vzpomínce na něj začnu usmívat. Možná právě tehdy mi poprvé naplno došlo, jakou sílu má příběh, když dokáže děti vtáhnout do pohybu.